Autor: Jennifer Niven
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 360
Rok vydání: 2015
Anotace: Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.
Recenze: Knihu jsem měla v hledáčku už delší dobu, ale dostala jsem se k ní až nyní. Dle některých recenzí jsem věděla, že je to skvělá kniha i když trošku depresivní, ale i přes to, jsem si řekla, že si ji musím přečíst.
Teď už k samotnému příběhu - máme tady dvě hlavní postavy a tou jsou Theodor Finch (který je v knize nazýván jako Finch - nechápu proč, mu všichni říkají příjmením - zamyslel se nad tím už někdo?) a druhou hlavní postavou je Violet Markyová. Autorka příběh vypráví jak z pohledu Finche, tak z pohledu Violet - za mě musím říct, že jsem si mnohem víc užila vyprávění z pohledu Finche. Oba dva se jednoho dne sejdou na střeše školní zvonice, kam přišla Violet ukončit svůj život, protože poté co se její sestra zabila v autě už nemá Violet proč žít a taky si celou nehodu sama vyčítá a Finch? Ten tam prostě byl a taky přemýšlel, že skočí, ale pak si uvědomil, že ještě není ten správný den a místo toho Violet zachránil. Pustí se spolu do školního projektu "krásy Indiany". Všechno absolvují bez navigace a elektroniky, zkrátka "po staru" s mapou, kde mají vyznačené místa, na které se chtějí podívat. Postupně se sbližují. Finche ve škole všichni nazývají magorem. Je přímý a často mění image - jednou je Finch drsňák, pak Finch nedostupný a nebo třeba Finch z 80-tých let. Finche nezajímá co si o něm lidi ve škole myslí, ale zajímá ho co si o něm myslí Violet.
"You are all the colors in one, at all brightness."
Finch neustále přemýšlí o smrti, jaké by to bylo, kdyby všechno skončilo. Jeho rodina mu k tomu moc nepřidává, rozvedení rodiče - násilnický otec, který už má novou rodinu a matka, která je tak zaměstnaná, že nemá na svoje děti vůbec čas. Naopak Violet se vrací díky Finchovi zpátky do života a i přes ztrátu svojí sestry, která byla její nejlepší kamarádka si díky Finchovi uvědomí, že život stojí za to žít. Finch trpí bipolární poruchou a je si toho vědom a chce se tím vyrovnat po svém a když přijde pomocná ruka od školního poradce, tak ji odmítá. Všechno se snaží ventilovat, ale doma jej nikdo neposlouchá a ani se nepozastavují nad Finchovým divným chováním - v noci nespí a chodí běhat nebo si vezme auto a jede bez určitého cíle. Snaží se vše změnit kvůli Violet, protože ona je jediný člověk, pro kterého je ochoten to dělat.
"The thing I realize is, that it's not what you take, it's what you leave."
Musím říct, že mě tato kniha rozsekala na malé kousíčky a dávám se z toho pořád dohromady. Příběh je pro mě o to silnější, protože sama autorka čerpá z vlastní zkušenosti, kdy někdo jí hodně blízký trpěl bipolární poruchou. Podle mě by si knihu měl přečíst úplně každý - je to sonda do duše psychicky nemocného člověka a člověk co nemá psychické problémy se částečně vžije do toho světa, kde je všechno úplně jinak.
Hodnocení:
95 %
0 komentářů:
Okomentovat